Homeopatie je holistickým typem medicíny, která usiluje o sjednocení těla a duše. Opírá se o názory, že příčinou nemocí jsou jevy, jako úbytek energie, způsobený špatnými návyky a stresem, jak fyzickým, tak psychickým. Nemoc je chápána jako důsledek nerovnováhy mezi příčinami biologickými a osobními.

 

Základními principy homeopatické léčby jsou:

• podobné se léčí podobným, tedy „similia similibus curantur“.

• co nejmenší dávka léku (nekonečné ředění) – čím je látka zředěnější, tím pronikavější a hlubší má účinek – jak na psychiku, tak na tělo klienta.

• celostní přístup – lék je předepisován podle souhrnu všech psychických a fyzických charakteristik konkrétního jedince. Jde zde o tzv. totalitu symptomů.

 

Vzhledem ke zmíněnému celostnímu přístupu ke klientovi, tzv. individualizaci, může úvodní diagnostický rozhovor v homeopatii trvat i dvě hodiny. Homeopat se podrobným vyptáváním snaží získat „obraz léku“, který bude odpovídat „obrazu klienta“. Mezi oblasti, které homeopata zajímají patří tzv. údaje:

 

• mentální, které nejlépe charakterizují typ člověka (patří sem např. lásky a averze, strachy, sociální chování, vztah k jiným lidem, spánek, sny)

• generální popisující všeobecné reakce a symptomy, týkající se celého člověka (sem patří např. reakce na teplo a chlad, převaha symptomů na jedné straně těla, riziková roční či denní období, reakce na vlhko, vítr). Vše, co se vztahuje k pacientovi jako k celku.

 

Jedním z hlavních principů, se kterými pracuje, je teorie chronické nemoci. Jednotlivé časově a místně oddělené potíže a choroby určitého člověka (např. rýmy, angíny, bolesti hlavy, nespavost) jsou chápány jako projevy (symptomy) jistého vnitřního patologického sklonu individua. Jediné chronické nemoci, odvíjející se od narození až do smrti.

 

Jde o tzv. konstituční nemoc (chronický, celý život probíhající, hluboko uložený patologický sklon, projevující se různými nemocemi a neduhy). Pokud se podaří chronický patologický sklon odstranit a vykořenit, pacient se uzdravuje.

 

Konstituční homeopatie je homeopatie, která nehledá lék na konkrétní nemoc a neduh – například na alergickou rýmu, opakované angíny, ale hledá typ povahy pacienta. Homeopata vždy zajímá nejen konkrétní příznak (např. bolest v krku), ale i průvodní pocity a příznaky. Co klientův stav zlepšuje a zhoršuje, co jeho potíže obvykle vyvolává. Která denní a roční období jsou pro něj riziková atp.

 

Pacient vypráví svůj životní příběh, na základě, kterého se homeopat dostane k jádru nemoci a k určení správného konstitučního léku. Lék nastartuje léčivý proces, který provádí organismus sám. Začne docházet k posílení přirozené konstituce člověka a jeho vlastní vitality. Tím se podpoří samoozdravné procesy těla i duše. Konstituční lék se podává buď jednorázově nebo opakovaně, záleží na druhu obtíží, které pacient řeší.

​

Homeopatie mi vstoupila do života, když jsem hledala cestu k uzdravení sebe sama, v mých 25 letech. Byla spolu s fytoterapií tím nejpodstatnějším pomocníkem v mé úspěšné léčbě. Po narození dětí byla běžnou součástí harmonizace zdraví v naší rodině a také díky ní se dětství mých dětí odešlo bez běžných léků. Smysluplnost a sílu homeopatie mi pomohlo prohloubit studium na Homeopatické akademii Mgr. Čehovského. Dnes především konstituční homeopatii používám jako doplněk ve své terapeutické práci s klienty. Výborně se dá propojit s použitím bylin a Bachových esencí.